Hydratace cementu
Nahlédněme nyní trochu do teorie, ale jen natolik, abychom pochopili, co se v cementu děje, aby se z něho stala tuhá hmota, která stmeluje štěrk a písek v tvrdý, odolný a pevný beton. Toto nám pomůže pochopit, proč je nutné volit jednotlivé složky betonu ve správné kvalitě a množství a proč je třeba míchat, ukládat, zpracovávat a ošetřovat beton patřičným způsobem, abychom vyrobili materiál, který nám nejen dobře poslouží, ale který vyrobíme ekonomicky.
Proces hydratace je viditelný pouze pod mikroskopem a probíhá tak, že voda, která obklopí cementové zrnko, rozpouští jeho nerostné složky a z vody se stává přesycený roztok. Z něho se pak vylučují nově se tvořící krystalky nerostných látek. Krystalky narůstají v nitkovité útvary, které se proplétají a postupně srůstají ve shluky a svazky a vytvářejí hustou síťoviny, která je podstatou pojivé schopnosti cementu a základem pevné hmoty.
Průběh hydratace má dvě fáze:
- Tuhnutí
- Tvrdnutí
Tuhnutí je pochod, při kterém cementová kaše houstne. Jelikož je třeba betonovou směs do bednění uložit dříve, než začne beton tuhnout, žádá norma, aby cement začínal tuhnout nejdříve 45 minut po smísení s vodou a aby tuhnutí skončilo nejpozději za 12 hodin.
Tvrdnutí cementu je pochod, při kterém ztuhlé cementové kaši přibývá na pevnosti. Hlavní část tohoto postupného narůstání pevnosti proběhne asi v prvních 28 dnech, přičemž zpočátku probíhá narůstání pevnosti intenzivně, později pomaleji a ustálí se až po několika letech. Aby hydratace byla co nejúčinnější, je třeba, aby probíhala při teplotě 15 až 20 °C.
Při hydrataci se také uvolňuje teplo, které zahřívá cementovou kaši. Teplo napomáhá odpařování vody ze směsi a tím způsobuje objemové změny. Hydratačního tepla využíváme také v zimním období, kdy nám přispívá k udržování potřebné teploty, aby tvrdnutí mohlo probíhat normálně.