Cement

Proces hydratace

Tuhnutí a tvrdnutí cementu smíseného s vodou je výsledem složitých chemických a fyzikálních pochodů, které souhrnem nazýváme hydratace.

K hydrataci je nutná voda, která obklopuje zrníčka cementu. Čím je cement jemněji mletý, tím větší je celkový povrch zrníček, který se stýká s vodou a tím rychleji probíhá hydratace. Čím jemněji namletý cement použijeme, tím rychleji beton ztvrdne.

Aby došlo k hydrataci všeho cementu, musíme použít i adekvátní množství vody.

Množství záměsové vody je potřeba přesně odměřovat podle množství cementu.

Hydratace probíhá optimálně za určité teploty prostředí. Při nízké teplotě se hydratace zastavuje, při vyšších teplotách se voda potřebná k hydrataci odpařuje příliš rychle.

Teplota prostředí

Pokud je tedy očekáván pokles teplot pod přípustnou hranici, která je 5°C, tak bychom měli betonování odložit. Pokud teplota poklesne neočekávaně a náhle, je nutné beton po dobu jeho tvrdnutí chránit zateplením nebo vytápěním prostoru. Při vyšších teplotách prostředí, zvláště při slunečním záření na čerstvě zabetonovanou konstrukci, je třeba bránit rychlému odpařování vody ochranou betonu rohožemi a pravidelným doplňováním odpařené vody jeho kropením po dobu tvrdnutí.

Rozdělení cementu

Cement se dělí na:

Pokud nepožadujeme velkou pevnost betonu, použijeme levnější cementy nižších jakostí, například cementy vysokopecní.

Vyrobíme-li beton s malým obsahem cementu (tzv. hubený), bude jeho pevnost malá, neboť právě kvůli malému množství cementu nebudou zrna kameniva ve všech místech stmelena. Pevnost betonu dosáhne největší možné hodnoty, použijeme-li tolik cementu, že jsou všechna písková i štěrková zrna zcela obalena. Toho dosáhneme asi se 450kg na 1m³ hotového betonu. Další přidávání cementu nemá význam, protože by pevnost betonu již nestoupala. Naopak, zhoršoval by se jeho jakost, neboť příliš „tučné“ betony se značně smršťují.